Než započnete se čtením, je NUTNO prostudovat > ♪♫♪
Krátkozrakost, dalekozrakost, vetchozrakost, astigmatismus, barvoslepost – náhlé zhoršení zraku – zánět slzovodných cest, zánět spojivek, trachom, ječné zrno – zánět okrajů očních víček, padání a nepravidelný růst řas – šilhavost, tupozrakost – zelený a šedý zákal (katarakta, glaukom) – zánět sítnice oka (retinitida), degenerace a odchlípení sítnice, retinopatie – dvojité vidění, slabozrakost, slepota – zvýšená tvorba ušního mazu, mazová zátka a furunkl v uchu – zánět středního ucha (otitis media) – otoskleróza, poškození sluchu, hluchota (surditas) – Meniérova nemoc – poruchy rovnováhy, závrať (vertigo) – šelest a pískání v uších (tinitus) – úbytek a ztráta čichu – ztráta chuti – svědění pokožky, kopřivka (urticaria) – exantém (vyrážka), toxoalergický exantém, ekzém (dermatitida), atopický ekzém – dermorespirační syndrom – hnisavé záněty a vředy, bradavice (veruka) – potíže s pletí, změny v obličeji – zvýšená tvorba mazu (seborea) – akné (trudovitost mladistvých) – typy, narušení, předčasné šedivění a nadměrné vypadávání vlasů – lupy ve vlasech – problémy s nehty, lakování a kousání nehtů – opar (herpes), pásový opar (herpes zoster) – psoriáza (lupénka) – nadměrné pocení – mykóza (plíseň) mezi prsty a nehtů – celulitida – negativní účinky slunění, solária, rakovina kůže – sklerodermie – popáleniny kůže – vitiligo – omezení hmatu.
Člověku byly na jeho cestu životem dány dary vidět, slyšet, vnímat čichem, dotykem a chutí, a navíc o tom, co vidí, slyší, cítí, ohmatá si nebo ochutná, může s druhými lidmi mluvit. Pestrou paletu vjemů, které poskytuje život uprostřed matičky přírody, smysly zpracovávají, vyhodnocují a poté zařazují do kolonek – nádherné, ošklivé, hezky znějící, hlučné, příjemně vonící, páchnoucí, měkké, drsné, sladké, hořké. Je na nás, abychom vnímané pravdivě pochopili, aby nám smysly vskutku pomáhaly, usnadňovaly naši životní pouť a nezavedly nás na scestí. Všímáme-li si málo nápověd života, na něž nás smysly upozorňují, a ještě méně se podle nich řídíme, přichází omezení a onemocnění smyslových orgánů.Krátkozrakost, dalekozrakost, vetchozrakost, astigmatismus, barvoslepost:
Díky očím vidíme svět. Oči nám pomáhají pastelově chápat v celé šířce i hloubce naše životní radosti i bolesti, jakož i krásy a hrůzy, jež se dějí ve světě či kolem nás. Nejsme dokonalí, a tak často porušíme rovnováhu vnímání současnosti a obzorů svého života. Důsledkem toho jsou poruchy vidění. Duševní vada, jíž je rozporuplné vnímání dneška a zítřků, se začas projeví na fyzickém těle, a to vadou oční (omílání a upřednostňování minulosti na úkor „vychutnávaní si“ přítomnosti zatěžuje hlavně tlusté střevo). Položíme-li důraz na právě prožívaná dění, přičemž nebereme tolik v potaz, jak nás ovlivňují do budoucna, tíhne naše oko ke krátkozrakosti. Současnost, krátké vzdálenosti, vidíme dobře, chápeme zřetelně, jenže příštího správně nedohlédneme, předměty v dálce se nám utápějí v mlze. Léčba krátkozrakosti vykazuje dobrých výsledků hlavně u dětí – dospívání totiž příznivě doplňuje lékařskou léčbu, neboť dítě si víc a víc uvědomuje zákony a zvyklosti soužití lidí a chodu světa. Dá se říct, že krátkozraké dítě má v sobě tendenci k lehkovážnosti nebo (prožívá-li si v tomto životě protiklad svých minulých chyb a ne jejich pokračování) je až nezdravě snaživé a chováním „na svůj věk moc dospělé“.
Dalekozrakost je hlavně výsadou stáří. Člověk v letech vnímá budoucnost daleko konkrétněji a s obavami, které ještě podporují stále častěji se objevující zdravotní obtíže. Odkvétající jedinec i četněji myslí na svůj různě vzdálený odchod z tohoto světa a přemítá, co ještě musí udělat, než k němu „přijde smrt“. Na druhé straně starší člověk, podvědomě svázaný svými povinnostmi, už výrazně méně než v mládí projevuje radost z prostých krás všedního dne. Ač je třeba vcelku šťastný, stejně má jeho štěstí háček, je tam alespoň jedno větší ale. Říká: „Už mám vše hezké za sebou, již mne čekají jen nemoci, zvýrazňování projevů stáří a nevšímavost druhých.“ Tyto myšlenky dostávají s narůstajícím věkem stále větší prostor a někdy člověka úplně ovládnou. Ruku v ruce se slábnoucími funkcemi čisticích orgánů těla (jater a ledvin), které kvalitu zraku velmi ovlivňují, způsobuje pesimistický názor na další průběh života kromě ztuhnutí svalů v oblasti krku též poruchu vidění – dalekozrakost. Smysl života neupadá a cena člověka se nesnižuje s rostoucím věkem. Ač nám to budou říkat jedni i druzí, byť to uslyšíme zprava i zleva, stejně neuvěříme, že člověk v letech je nádherně vybroušený diamant. Tělo dotyčného je sice slabé, ale jeho duch obvykle během těch hezkých i hodně těžkých let zmoudřel. Ale čím jsme starší, tím často i „tvrdší“ hlavu máme, rady druhých málo slyšíme a pochvaly spíše zamítáme. Ve stáří nezřídka názory člověka zkostnatí a dotyčný kolem sebe moc krás nevidí. Kdybys byl optimističtější a aktivnější duchem (ne tělem, to už má právo spíše odpočívat), vetchozrakost (neboli „stařecká“ dalekozrakost) by Tě tak brzy a tak intenzivně nepotkala. Většina lidí vnímá smrt jako konec všeho, po několika letech v důchodu upadne na duchu a vpluje do časů jisté beznaděje. Pro koho je hnací silou života skutečná, nedogmatická víra v život věčný a její praktické naplňování, tomu tuhnou oční čočky.
Následující > ♪♫♪
